.

téma týdne

Jediná co přežila

3. října 2017 v 7:01 | Tánička

I přes všechny hádky mám naději žít dál
A nechápu všechny spratky co se podřežou na ráz
Co nemyslí na ostatní, kteří po nich jen tupě zůstávaj

Myslí si že odejdou a všem bude líp
Jenže jsou tu lidi co vás milovali…..

Konec a nový začátek

28. září 2017 v 10:52 | Tánička
Svážu se a nechám temný stín
ležet v dálných stopách
mé minulosti

Ukážu mu jak můžu žít bez starosti
Ukážu mu jak budu žít dál i bez věčnosti

Že život pro mne má velkou cenu.....
A ty nejsi na seznamu...



Proč nežít tak jak chtít?

15. září 2017 v 17:38 | Tánička
Proč ne?
Proč nedat prostor lesům a loukám?
Proč nenechat přírodu přírodou?
Proč žít tak jak si ostatní broukaj?
Proč být stejný jak ponožka k županu?
Proč se snažit zapadnout?

Nikdo sice není dokonalý ale proč se snažit o to být?
Proč nebýt svým a jedinečním?

Na to bych chtěla znát odpovědi na které mi nikdo stejně nikdy neodvětí.



Ty mi nepomůžeš

2. září 2017 v 16:03 | Tánička
Není to pocit viny,
protože víte že za nic nemůžete,
ale i přesto cítíte že něco s tím zmůžete.
Možná je to jen lítostí nebo dokonce radostí z cizího nezdaru. Vy jdete víš a ostatní upadají do nezdaru. Stáváte se slavnější a mi domů a do baru.
" Neotáčej se a nekoukej, protože vím že pomoci neshledám , protože vím že ty mi pomoc nedáš. A když se otočíš a jen podíváš budeš jak ostatní, ti co jen přihlíží. Jen koukají a neublíží, ale takhle život prožít se nedá a proto nechci aby ses zastavil a pomoc mi shledal. Nechci abys byl jak ostatní buď výjimečný ničim jinačí. Člověk umí mlčet když nic nevidí a nic neslyší a tak to pro nás bude nejlepší. Jinak bys prozradil jedno moje velké tajemství. A tím jsi ty ...... pokud si to tak umíníš.

Nenechte se špatným dnem přesvědčit, že máte špatný život

24. července 2017 v 11:44 | Tánička

Když jsem uviděla v pondělí tohle téma nic mě nenapadlo a tak jsem zůstala s faktem že prostě tento týden nebude článek. Jenže když jsem uviděla tenhle citát hned mě napadlo ho sem dát. Nenechte se špatným dnem přesvědčit, že máte špatný život - určitě každý máme takový dny nebo jsem sama? Mám dny kdy si myslim jak ostatní se mají líp že mají vše po čem toužím jenže pak přijde zítřek a vše se na mě směje a já si říkám jak se to mám.

To jsem já ?!?!

13. července 2017 v 14:28 | Tánička
Znáte ten pocit kdy uděláte něco co jste měli v plánu ano to jo, ale nečekali jste že se dokážete odvážit tu danou věc udělat? Takový pocity mám teď poslední dobou hodně často. Hlavně před prázdninama ve škole. Například když máme ústní zkoušeníl snad nikdy bych jen tak nezvedla ruku a nenechala se vyzkoušet jenže můj druhý hlas to udělá a pak jen se vidím jak jdu mezi stoli úplně dopředu. Nebo když se někoho na něco chci zeptat. Máte takový pocity? Pak si jen říkám to jsem já, vždyť já jsem stydlivá, malá holka co se jako malá bála zeptat prodavačku. To jsem opravdu já? S časem rostu a nestydím se tolik jako malá, mám více sebejistoty a víru v sobě. A jsem někdy zato ráda.

Strach

26. června 2017 v 14:46 | Tánička
Je to jako scifi film všechno se nad vámi kroutí a vy nevíte kam běžet, život se otáčí a vy máte strach, žačínáte se bát... Ano už je to tak lidi se bojí neprobádaného, cizího, neznámého je to jako když poprvé jdete do lesa také máte strach a nevíte kudy je to jako poprvé poznat cizí lidi neznáte je a nevíte co od nich tušit ale postupem času vše nabírá to své neznámé a mění se za prozkoumané. Až poté pochopíte že se není čeho bát že vše je tak jak má být. Je to jako ve filmu spíše ve fantasy spoustu slov jako "lidé se bojí věcí co nepoznali, lidé se bojí neznámého" ale je to tak, kdo by se nebál ale vlastně je správné se bát tím předcházíme spoustě věcí, věcím co nám můžou uškodit...

Puberta

30. května 2017 v 20:26 | Tánička
Abych řekla pravdu na tohle téma mám tolik věcí povědět a přitom nevím co.
Asi to pojmu jako pubertu to by se mě týkalo nejvíce.

Mám z pubertou menší problém a nejou to beďary ani menstruace stím se vypořádám ale vintřně je to těžší.
Jak to říct život s dospíváním mi přinesl větší rozlišení myšlenek, přemýšlím úplně jinak než ostatní a to je ta nevíhoda.
Před rokem jsem se bavila víceméně jenom z klukama přišli my víc sexy, vtipnější, lepší .....
Teď ty legrácky mi místo slova vtipný spíše připadají trapný, nevim ale teď všechno co většina lidí řekne ať důstojně nebo ne přijdou mi blbí, negramotní ....
Ale mám tady svoji nejlepší kamarádku Baruš a ta je s názorem stéjná.
Možná je to kvůli tomu že dívky dospívají dřív než chlapci ale i duševně?
Hodně říkají že jsme se změnili děláme si z toho srandu že voni jsou blbí a mi na rozdíl od nich ne.
Matka mi říká že dospívám že je to jen dobře a oni doběhnou, taky mi říkala že díky tomu se páry rozvádějí jeden je napřed a ten druhý mu nestačí.
Teď jsem pochopila všechny lidi co se baví se staršíma jsou prostě více rozumnější.

Ten pocit když si myslíš že někdo o tobě mluví

16. května 2017 v 17:33 | Tánička
Znáte ten pocit když vedle někoho projděte a máte strašný pocit že zrovna o vás mluvil a začínáte si říkat co o mě zase drbou?

Takový pocity jsem měla strašně moc v dětství teď si toho nevšímám nebo ty lidi jsem přestala natolik ignorovat že začali pomlouvat někoho jiného.
Bydlíme i bydleli jsme s rodinou na vesnici kde abych to neřekla rasisticky byli europoidní lidí málo a když už tak staří lidé nebo ti kteří bydleli v domech.
Žily jsme v takový lepší čtvrti ale protože jsem nebyla na tu dobu až tak hubená dobírali si mě nejen to že jsem tlustá.
Nějak mi to ani nevadilo bylo mi je k slitování jak se mi posmívali protože jsem na svůj věk měla dost rozumu abych pochopila že jen a to se omlouvám za svoje vyjádření nicky můžou být takový.
Ale nejvíc mě rozeštvalo když jsem někde šla a oni se na mě dívali a šeptali si a smáli se měla jsem pořád pocit že mi to dělají schválně že za to vše můžu já ten pocit po čase zmizl a s tím moje trápení.

Seš normální? tak to tě neberu do party

9. května 2017 v 21:14 | Tánička
Hranice normálnosti, hranice tvojí soudnosti, hranice tvého společenství
Co je normální ?
Nenávidím tohle slovo lidi co jsou normální se mi nelíbí nepřipadají mi nějak skvělí prostě normální.
Lidi kteří jsou normální mi připadají jak kopie, kopie co se snaží být kopiemi vím že to nechápete ale jednou pochopíte až se na svět budete dívat z jiného úhlu.
Proč by jsme museli zapadat být takový jaký jsou ostatní "normální".
Co když nechci být normální chci být něčím výjimečná jiná ne normální.
Lidi zapadají do skupin jen aby se neodlišovali aby nebyli jiní asi to má své důvody asi se bojí šikany, názoru druhých na svoji podivnost.
O tom i vypovídá kniha "Sirotčinec slečný pedegrimové pro podivné děti" báli se názoru druhých protože jsou jiní ne tací jaký jsou ostatní jiní.
Sice v reálném životě takhle jiný být nemůžeš ale stejnak jiný být můžeš.
Teď mě napadlo to co řekla jedna modelka která byla tak trochu jiná "Pokud máte už to štěstí být alespoň trochu jiní rozhodně se to nesnažte změnit" (Melaniin Goddess) která byla šikanovaná a teď je modelka.
Lidi nebuďte normální buďte něčím výjimeční a ať se to okolí nelíbí vy by jste s tím měli být spokojeni.
Ukažte svoji odlišnost.

Věř sám sobě

10. dubna 2017 v 17:16 | Tánička
- Nevím jak začít vlastně mě ani k tady tomu tématu nic nenapadá
- Je někdy dobrý mít slovo jako první vest skupinu a mít ve všem svůj názor a ty ostatní ať buď jdou s tebou nebo ať si dělají co chtějí
- Jo, je to dobrý jenže ne každý tohle dokáže
Chci mluvit o tom že člověk by nikdy neměl jít z davem
Měl by dělat věci jak jemu se chce a jak on potřebuje
- Jenže ono to není zdaleka tak lehké jak se z počátku zdá
- Uveďme příklad "Já"
1.jsem slabý povahy
2.snažim se hodně zapadnout
3.bojim se abych měla nějaké přátele
4.nechci být středem pozornosti
5.nechci být odlišná

Co z toho vyplívá "Já" nikdy nebudu mít slovo a když jo nikdo se mnou nesouhlasí
ale máme tu 1. problém "Já" si nevěřím no a takhle nikdy nebudu mít slovo
- Lidi ať budete sebehorší a všichni ve vás budou vidět jen zlo vy sebe takhle vidět nesmíte
vy jste ty nejlepší tohle není ego tohle je respekt k sobě

(PS.:jj, fakt jsem nevěděla co napsat tak mě trošku omluvte :)

Štěstí to je jen iluze je to jen pocit

7. dubna 2017 v 20:20 | Tánička
Život ti propadá mezi prsty?
snažíš se ho vytáhnout.
Ale nejde to je konec
a proto "Zavři oči, a něco si přej"

- Když se člověk někdy zastaví a podívá se za sebou kolik řek přeplaval a kolik hor přelez kolik polí přešel a stojí zrovna tady na tomhle místě a otáčí se dozadu.
- Život je krásný když ho žijete na plno když využíváte všeho co vám život dal když to umíte.
- Lidi by toho chtěli drahý baráky, auta, telefony ale neuvědomujeme si to že o všechno tohle můžeme rázem přít ze dne na den, z měsíce na měsíc, z roku na rok
- Štěstí, zdraví každý rok tohle slyším a ještě dlouhou budu, ale proč ?
to je to samý jako na zdraví nebo dobrý den - vyslovujeme je protože je to zažitý v naší generaci
Když projde vedle vás člověk tak mu řeknete dobrý den ale přesto mu ten dobrý den ani přát nemusíte je to jen pozdrav to samý jako na zdravý když si někdo pšíkne tak mu řeknete na zdraví ale ani mu to zdraví přát nemusíte a to je to o čem jsem myslela s tím štěstí a zdraví.
- Nevím co je víc potřebnější jestli zdraví anebo štěstí podle mě asi zdraví protože když tě nic nebolí tak jsi šťastný a když jsi nemocný nemůžeš být přece šťastný
- Koukáme na nebe na tisíc hvězd který svítí na kilometry a přesto že jsou to jenom šutry dáváme jim prostor být tu nás výjimečnými (např.: Hvězdy nám nepřály)
- Člověk by měl mít radost i z maličkostí protože jinak tenhle šutr padající na zem mu nesplní jeho přání který ho může udělat šťastným

překonej sám sebe DOKÁŽEŠ TO ?

29. března 2017 v 20:39 | Tánička
Jste sobě sami sebou, vlastně jediný člověk který vás ve všem ignoruje a podkopává vám nohy jste vy samy
Jediný člověk co si nemyslí že vy dobře kreslíte nebo zpíváte, sportujete... jste vy, znám tolik lidí kteří kreslí fakt dobře jakože fakt, fakt dobře ale ona sama si to nemyslí
Proč ?
Ta zkouška ohněm ta nejtěžší je aby vy sami jste se dokázali respektovat, podporovat a být sebejistý.
Když to nedokážete jste nic. Všichni kolem vás můžou chtít být tak dobří jako vy ale vy sami nikdy nebudete tak dobrý jako oni sami jestli si to neuvědomíte.

Můj hrdina neni supermana ani batman ani nikdo jiný

21. března 2017 v 19:35 | Tánička
první část
Myslím si že pro každého je někdo jiný hrdina pro některé filmová nebo knižní postava a pro někoho reálný člověk kterého znají nebo znaly.
Můj hrdina nemá nadpřirozené schopnosti ani žádný plášť ani nenič nějak známý ale v mem srdci bude navždy, vlastně ani nevím jak vypadá ani jestli ví že jsem vlastně na světě. Ale znám ho z vyprávění a tam vždy měl výjimečnou roli.
Je to moje prababička je to moje hrdinka.
Proč ?
Přežila druhou světovou a to jí bylo jenom, 13 a to je co říct, v dnešní době by málo kdo dokázal přežít.
Nedokážu si představit že bych za rok se s rodinou přestěhovali do lesa a tam by jsme doufali že přežijeme.
Představuju si jí jako malou hvězdu co na mě kouká a každá náhoda je díky ní.
Každé štěstí každá maličkost, vlastně si jí takhle představuji díky svým rodičům vždy když jsem byla malá a zeptala jsem se
Jak vypadala moje prababička ?
Rodiče mi odpověděli že byla moc hezká že by mě určitě chtěla vidět a že kouká na mě z nebe a že to o na je jedna z tich milion hvězd a tam na mě dohlíží aby se mi nic zlého nestalo.
A i když jsem už teď starší a nevěřím tomu vždy když pohlédnu v noci na nebe a uvidím tam jasně zářit hvězdu vidím ji tam jak na mě každou noc ohlíží aby se mi nic zlého nestalo.

druhá část
Ano i já mám oblíbené herce, zpěvačky, sportovce
Chcete je vyjmenovat dobře není problém : Chloe Mortez, Eddie Redmayne, Danovan Džavoronok .....
A považuju je za hrdiny protože mají něco v sobě jinak bych je asi neobdivovala.
Ve světě je spousta hrdinů a každý z nich jsou jiný a proto je tu jich tolik aby každý měl koho obdivovat a byly jsme každý jiný.
Každý z nich má jiné kouzlo proč zrovna nás uchvátilo.
Vlastně teď můžu říct že určitě jsem taky pro někoho vzorem když se to dá takhle říct.

Slunce přišlo a odešlo

17. března 2017 v 16:55 | Tánička
chtěla bych ho nenávidět
chtěla bych, abych se nemohla ani na něj podívat
chtěla bych ho nikdy nepoznat a vrátit čas zpátky
ale nejde to čas se nikdy nevrátí nejde zastavit když jsem vedle něj zapomenu na svoje pravidla a jen se mu poddám
Proč?
Proč v ten moment zapomenu na všechny moje pravidla
Proč ?
Přitom ho tak miluju tak jak nikdo jiný ,ale nechci takhle žít chci žít volně naplno aby mě nikdo nestahoval k zemi ani gravitace se by mi nepostavila nikdo ani nic.
Ale je to jen sen.
Miluju ho ale zároveň se pro to proklínám život by byl úplně jiný kdybych ho nepoznala.
Možná veselejší a možná taky ne.
Ale i navzdory všemu když si říkám ne to nesmím tak se na něj podívám do jeho krsáních zelených očí jak mu překrásně září z nich štěstí a místo toho abych se otočila a šla dál zůstanu sním po boku.
Proč nemůžu ovlivnit lásku?
Proč se nikdy nepřiměju ho nemilovat?
Proč ?
A přitom kdybych chtěla tak bych s nim mohla mít úplně jiné vztahy
Kdybych před rokem mu nezavřela dveře tak by vše bylo jinak, ale mělo to svůj důvod
Moje přání zní chtěla bych aby nikdy zamnou nešel
aby se nikdy na mě nepodíval
aby nikdy na mě nepromluvil
aby dělal že já neexistuju
ale proč to nedělá ?
Den kdy zmizelo slunce z mého povrchu bylo jen na minutu
protože gravitace a všechny fyzické síly ho přitáhly zpět
je to správně nebo ne nevím
to jen můžu hádat

touha po moci

23. února 2017 v 20:09 | Tánička
To co mě v tu ráno napadlo když jsem se podívala na týdenní téma bylo tyranství možná víte co to je a možná ne (zrovna to bereme ve škole takže asi proto), jenže touha po moci je v dnešní době trošku jiná říká se jí závist a to je co říct.
Závist ten kdo nikdy nepocítil závist je člověk který fakt nic nepotřebuje a jak se říká žije si blaze, ale každý průměrný člověk si to zažil někdy to může být věc v lepším případě a v tom horším nějaká ta schopnost a pro ty co rádi žárlí jsme si to nedávno připomněly na valentýna tedy ten kdo nemá svojí druhou polovičku.
Když ale člověk má to bohatství a vše co by chtěl tak zvaně mu hrábne a přestane vnímat realitu taková jaká je.
A to je nebezpečný hlavně když to zajde za hranici normálního vnímání.

definice:
tyranství: je jeden vládce který vládl a rozhodoval většinou se ale zastával tich bohatších pak ale taková strana byla svržena a nastoupila demokracie (řecko)

Nejdůležitější orgán

15. února 2017 v 14:43 | Tánička
Nejdůležitější orgán je srdce na tom se všichni shodném ale co to je to srdce.
Srdce má každý člověk ale někdo ho využívá i jinak a o tom bych si s vámi chtěla popovídat.
Vlídnost, odpouštět, být dobrým přítelem v nouzi a to je srdce a JEŠTĚ mnoho víc.
Srdce to je to co nás dělá tím čím doopravdy jsme tí kým chceme být.
Neviděla jsem mnoho takových srdcí myslím tich pravých ale dokážu je poznat.
Ti kteří dokáží to srdce projevit na 100 % tak hodně trpí lidi jsou zlý a využívají je a to jsem si sama prošla a teď jen tak někomu svoje srdce a můj část života nedá m a to si vy zapamatujte!!!
Tolik lidí jsem prostřídala že to snad není možné a našla jsem člověka který je mi oporou a kterému můžu dát svoje srdce a část svého života a ostatní si to nezaslouží.
To je vše nechci se k tomu více vyjadřovat prostě mějte duši otevřenou a dávejte si pozor na lidi co vám lžou mám vás ráda.

konec cesty

9. února 2017 v 13:39 | Tánička
Konec myslíte že něco někde začne a taky někde skončí??
Životní cíl nebo nějaký úspěch to vše má konec??
Když dokončíme to co jsme začali jsme na sebe hrdí (alespoň já jsem sama na sebe hrdá když něco dokončím ať je to maličkost dokreslení obrázku nebo úklid mého pokoje jsem vždy na sebe hrdá že jsem to zvládla a nevykašlala se na to)
Jste taky na sebe hrdí když něco dokončíte??
Konec cesty každý bere jinak někdo jako úspěch a někdo jako úmrtí má to svůj význam.
Život je něco co nám dal bůh a někdy nám holt taky vezme zpět ale my to zkoušet nesmíme je to zlé a zle věci se dělat nesmí to nám říkali od školky. Ale úspěch ten ano ten je překrásný ta když něco dokončíte ale musíte vědět kdy přestat nesmí to zacházet moc daleko jinak to je taky zlé.
Pracovat nad sebou jakkoli je hezký člověk musí být vytrvalí a vědět kdy je konec do normální míry.

Žijeme v iluzích ???

1. února 2017 v 18:00 | Tánička
Myslím že někdy je dobré žít v iluzích zejména v chvílích které jsou pro nás nejtěžší ale taky to může mít svoje následky.
Iluze je dobrá a zároveň zlá věc. Kdyby jsem měla na výběr žít v iluzi že můj blízký člověk žije a nebo vědět na 100 % že už nežije asi bych si vybrala tu iluzi sice bych čekal dlouho ale falešná naděje je lepší někdy než pravda. Proto se ptám je iluze dobrá či zlá.
Sama nevím je to tak těžký zamýšlet se nad tím jestli chci slyšet pravdu či lež.
Ale žít v iluzích je taky moc rozlehlý význam slova, co ta špatná iluze jaká muž být ?
Například když si někdo žije v iluzi slávy, bohatství, radosti, lásky. No možná muže být zklamání když někdo zjistí že to byla jenom iluze.
To bych asi radši tu pravdu. Věř nebo nevěř iluze je mezi námi a my ji nezastavíme jeto cit, osobnost lidí neboli lež to co se nedělá.
A proto jsem tady našla báseň která přímo patří pro tento článek.

Iluze

Ona je iluzí pohou,
ona je jen snem mým.
Jen po ní hořím tohou,
je můj mrak, můj tmavý dým.

Je mé slunce zářivé,
je mou hvězdou temnoty.
Vypadá tak děsivě,
dává a zas bere životy.

Chvíli je pouhým snem,
v momentě se stává realitou.
Studená je jak tmavá zem,
je mou krví neprolitou.

Chvíli cítím strach,
náhle však i vzrušení.
Připadám si jako vrah,
který neví, kde pravda pramení.

Cítím se jak v duze,
všude kolem jen barvy jsou.
Zbyla mi jen iluze,
že jsem objevil pravou tvář tvou.

otázka: Co pro vás znamená iluze ?

vaše Tánička

Chybný krok ....

26. ledna 2017 v 18:57 | Tánička
Chybný krok můžete udělat při čemkoli ve škole, v práci, ve vztahu prostě v čemkoli ale jak velkou chybu jsme udělali ??
To se můžeme jen domnívat.
Každý má jiný pohled na chyby někdo jako chybu považuje 5 ve škole někomu to přijde normální, jsme prostě každý jiný.
Někdy si sama kladu otázky proč vlastně děláme my lidi chyby jaká je příčina ano vím že to je naší nepozorností ale proč jsme tak nepozorní a dokážeme udělat osudovou chybu asi jsem ještě osudovou chybu neudělala vždyť žiju teprve, 12 let, ale zamýšlím se nad tím jaká taková osudová chyba může být ??
Co je vlastně osudová chyba : vyhození z práce, nedokončení maturity, jít do basy ale pořád tyto chyby jdou vyřešit jsem optimistka myslím že když člověk chce něco dokázat něco zlepšit něco napravit tak udělá cokoli ale jen musí chtít.
I když uděláte tu největší chybu ve svým životě dá se napravit a postupem času budete na to vzpomínat a možná se budete smát co jste to vlastně udělali a jak hloupý jste vlastně byly.
Když takhle přemýšlím moje osudová chyba se stala v přátelích, jsem člověk který je strašně hodný a nedokážu jen tak říct ne hodně nad tím ne přemýšlím a toho moji ex přátelé hodně využívali ale 1 malá rada do života nikdy ale nikdy se nenechte využívat pak to zajde do takový fáze že když jim řeknete jednou ne vaše přátelství se rozpadá to je vše.
 
 

Reklama